STUDIO: První návštěvu v České republice si METALLICA odbyla památného 24. května 1993 na fotbalovém stadionu Boby Brno. Krom radosti z prvního setkání, že k nám konečně dorazila kapela pro metal takhle zásadní, zbyla i vzpomínka na ne úplně přívětivý zvuk a spíše úsměvný sólový výstup Jasona Newsteda, který postavil uši do pozoru a hlavu zahltil vazbící baskytarou. Před druhou návštěvou, tentokráte v útrobách pražské Sportovní haly na podporu rozporuplného alba „Load“, se však éterem nesla zpráva o jinačím audiovizuálním zážitku, takže s návštěvou nebylo proč váhat. S koncem našeho koncertního retro seriálu tedy dejme naposledy slovo i našemu mladému regionálnímu zpravodaji v poslední dobové reportáži…

Přišli jsme se tlačit včas a vyplatilo se! Mezi hlavní bránu do areálu a dveře do haly jsme se vtěsnali se zhruba třema stovkama lidí, než jízdní policie na koních vstupní bránu zahradila a později rovnou zavřela. Začátek avizovaný na osmou se ne a ne dostavit a pořadatelům se až do půl osmé (nebo kolik to proboha už bylo hodin) nechtělo otevřít dveře vedoucí do haly. Když se tak konečně stalo, nastala tlačenice jako o pouti. Jediné štěstí, že nám do zad hned nevpustili hned ten tisícihlavý dav, číhající za hlavní bránou. Takhle jsme se s náskokem do haly stihli prodrat a v ještě poloprázdném prostoru i obsadit skvělá místa s pěkným výhledem.

METALLICA přijela s kruhovým pódiem (kterýžto nápad ukradla u DEF LEPPARD a teď je, pánbůh ví proč, přisuzován jí), na které je vidět ze všech světových stran. Mělo tvar osmičky s jedním větším a jedním menším kruhem (oba spojené můstkem), když v každém z kruhů trůnily jedny bicí mistra Ulricha. Na každém kruhu se také pohybovala dvě obří ramena a ve výškách, na sedačkách jako supi, číhali osvětlovači. Uprostřed celé osmičky pak byl umístěn obří mix, obrazovky a samozřejmě nástroje. Samotná pódia byla doslova obsypána mikrofony, takže zpívat se dalo takřka kdekoliv.

Hala se postupně celá zaplnila a byl hřejivý pocit, že ještě tolik lidí je schopno přijít na metalovou kapelu (i když po poslední desce „Load“ by se o tom metalu dalo s úspěchem pochybovat). Začínali ale CORROSION OF CONFORMITY. Mám je zafixované jako kapelu hrající sabbatovsky tvrdý rock a jako zdržovače při minulém předskakování v Praze před MEGADETH. Tentokrát to bylo o něco snesitelnější, i když nic, co by nadchlo nebo ze sedaček zvedlo početný dav.

STUDIO: Jak už bylo řečeno, CORROSION OF CONFORMITY byli v té době předskokany hvězd. Kapela kolem Peppera Keenana odehrála jeden rok turné po boku MEGADETH, druhý měla tu čest, předskočit si před METALLICOU. Co chtít víc?

S nástupem METALLICY jsem čekal bombastické intro, výšlehy plamenů (i když na ty samozřejmě později také došlo), ale nic takového se nekonalo. Do rozsvíceného sálu prostě a v klidu napochodovala kapela, pozdravila fanoušky, od techniků přebrala nástroje a bez řečí zahájila téměř neznámou „So What!“. Pak „Creeping Death“, a až teprve po ní se zhaslo a rozjela se mohutná světelné show. „Sad But True“, dále novinky – celkem jich bylo šest, přičemž ale bylo znát, že lidi přišli spíš na starší věci a největší ohlas z nich zaznamenala nejklasičtější „Ain´t My Bitch“. METALLICA se neštítila zařadit ani ty nejstarší vypalovačky (například Ulrichem zrychlovaná „Whiplash“, kdy po pozvolném začátku z toho na konci rychlostí byli už CANNIBAL CORPSE) a samozřejmě povinné cajdáčky („Nothing Else Matters“ a dělovými výbuchy, skvělou show a hodně slyšitelnou Hammetovou chybou v sóle doprovázená „One“) s tradiční zapalovačovou odezvou. Nechybělo ani tolik koncertně oblíbené „Medley“, tedy spojení úryvků několika skladeb do jedné.

Konec? Ale tomu přece stejně nikdo nevěří. No jistě, už se přidává, jako první „The Shortest Straw“, dál „Master Of Puppets“ do své půle a nepostradatelný „Enter Sandman“. A pak přišla věc, na kterou jsme my byli připraveni, protože se leccos šuškalo, která ale dobrou půlku fanoušků v hale pěkně vyděsila. Fingovaná podívaná na hořícího technika, padajícího ze svého posedu, a pak jakoby zhasnutí celého aparátu. No a co teď? METALLICA si vytáhla kombíčka (zajímavé ale bylo, že intenzita zvuku se téměř nezměnila – haha), zapojila provizorní žárovky a zavzpomínala na dny v garáži skladbami „Last Carress“, „Breadfan“ a „Overkill“ od MOTÖRHEAD. No a to už byl úplný konec. Lampičky zhasly, a když se znovu rozsvítila hlavní světla, METALLICA byla pryč…

Co závěrem? Z koncertu, od kterého jsem ani moc nečekal, jsem byl nakonec nadšen! METALLICA totiž může 100x objíždět s alternativními skupinami Lollapaloozu a podobný nesmysly, ale naživo to bude pořád stejnej a nefalšovanej metalovej nářez. A za tím si betonově stojím!

STUDIO: O fórku s hořícím technikem se tehdy ještě dlouho diskutovalo nejen v „anarchistických kroužcích“ ortodoxním příznivců. Povzdechy nad „ne/metalovostí“ pak nutno brát v kontextu doby, kdy skupina nevěděla, kam se vrtnout po megaúspěšném černém albu. S odstupem času dnes už víme, že jak „Load“, tak i následnému albu „Reload“ nejvíce ublížila obří stopáž ruku v ruce s některými vycpávkovými skladbami, a že se jedná o solidní rockové kusy. Hůř mělo být až později.

METALLICA se k nám koncertně vrací poměrně často, na koncertech to umí stále pěkně rozparádit (naposledy vloni v Letňanech), ale jen opravdu výjimečně si ji divák/posluchač může užít takhle (na jejich poměry) „intimně“, s pěkným výhledem a živou kapelou jako na dlani.

Setlist:

So What!
Creeping Death
Sad But True
Ain´t My Bitch
Whiplash
Bleeding Me
King Nothing
One
2 x 4
Wasting My Hate
Bass/Guitar doodle
Nothing Else Matters
Until It Sleeps
For Whom The Bell Tolls
Wherever I May Roam
Fade To Black
Kill/Ride Medley
The Shortest Straw
Master Of Puppets
Enter Sandman
Last Caress
Breadfan
Overkill